Imágenes de páginas
PDF
EPUB

Když minulo nebezpečí, žádal klášter za vydání kalichův a listin, ale žádosti jeho nebylo vyhověno, a spor o to vlekl se až do císaře Leopolda I., kdy roku 1692. byl k rozkazu jeho urovnán. Ale jak spisovatel uvedených pamětí kláštera sám uvádí, nebyla právě valná čásť listin více klášteru vrácena, a zůstaly dle všeho za obcí.

Na listinách týkajících se farního kostela a špitála není žádných starších signatur a podobně ani na listech kláštera františkánského, jen tu a tam na některé nacházíme na rubu starší rukou regest připsaný, za to na všechněch listinách druhdy dominikánského kláštera nacházíme jak stručná regesta na rubu složené listiny, tak i zvláštní signatury a sice tak, že byla každá listina označena některou velikou písmenou abecední a pak číslem od 1-5, což soudím z toho, že máme zachované 3 listiny se signaturou B1, B3, B5; aneb jiné zase E3, E4; aneb 11, 12 a 13 a p. Přichází tu na 24. listinách celkem 16 velikých písmen a scházejí písmeny A, D, M, P, R, S a Z, tedy 7. Bylo-li to pravidlem, že každá písmena měla 5 čísel, pak ovšem bychom obdrželi slušný počet 5 X 23 tedy 115 kusů všech listin, z nichž však jest v archivě městském do r. 1450 zachováno pouze 24, z celé doby následující po tomto roce jsou tu pouze dvě listiny. Volba písmen a běžná čísla, nesouvisejí nijak ani s obsahem ani s dobou a byly zcela nahodile na listiny vepsány. Z této okolnosti lze tudíž pl. ným právem říci, že mimo archiv městský, věnoval ještě klášter dominikánský nejvíce péče a pozornosti svým listinám

Posléze nacházíme v archivu městském, listiny okolních druhdy městu poddaných vesnic ještě z doby starší, než město koupí vešlo v držení osad těchto, jako Letkova, Koterova, Druzdové, Dejšiny a Bušovic, což lze si tím spůsobem vysvětliti, že při koupi těch kterých vesnic byly městu odevzdány asi též zachovalé starší listiny.

tuta, conventus noster metuendo, ne thesaurus ecclesiae s. Margarethae et ecclesiae s. Spiritus hostili sufferetur manu, cum locus in conventu ejus ocultationi ac protectioni non fuisset, eundem de mandato Friderici regis ad depositum ecclesiae parrochialis, sicut et originalia fundorum ac possessionum conventus, pater Mathias de Longano prior, solum reservatis calicibus necessariis pro usu ordinario, consecravit MS. Epitome historica conventus s. Margarethaa Planensis ex autenticis archivii instrumentis et annotationibus desumpta, v musea města Plzně, číslo 165. p. 31.

Na všech těchto listinách i jiných z dob následujících nyní v archivu městském při historickém museu chovaných nacházíme nové signatury rukou Martina Hrušky 5) připsané.

Hruška si získal veliké zásluhy o archiv městský, zachovav jemu hojné jeho listiny. Jak již výše vzpomenuto, byla za všech dob obzvláštní péče věnována archivu městskému, až teprve léta 1849 a 1850. spůsobila neblahý obrat Byl tehdáž čistěn či lustrován archiv městský, a tu uloženy či lépe vyhozeny listiny na půdu a knihy městské prodány veřejnou dražbou. Na půdu měl přístup kde kdo, a proto si zde vybíral každý dle chuti, co se mu zalíbilo, hlavně jak dodnes spatřujeme na listinách, utrhovány aneb uřezávány byly pečeti a přinášeny domů dětem jakožto hračka, a dosti se vyskytnou proto případy, že mnohé starší měšťanky plzeňské, přicházejíce do musea a vidouce zde vyložené listiny s pečeťmi, samy vypravují, jak si též s takovými kolečky jako děti hrávaly. A tu právě to byl Hruška, jenž znaje důležitosť velikou listin oněch, hleděl je zachrániti dle možnosti před úplnou zkázou. Potají odnášel si je domů, čistil je a rovnal, a přechovával u sebe až do doby, kdy nastaly lepší časy po roce 1860., kdy tu zase uložil a nazpět přinesl zachované listiny do radnice a dle svého spůsobu uspořádal celou sbírku jejich a možno říci, že na dobu tu velmi prakticky. Listiny všechny označil prostě běžnými čísly od 1-440, vždy ve formě „N. 1., N. 2." atd. s při

5) Martin Hruška narodil se r. 1815 v Plzenci, kdež otec jeho též Martin, byl držitelem menšího hospodářství. První vzdělání nabyl ve škole domácí, pak přestoupil na nižší gymnasium v Plzni a r. 1831. odbyl si IV. třídu hlavní školy v Plzni. Na to odebral se na vyšší technické učeliště do Prahy, kdež pobyl po tři léta, nabyv tu výborných vysvědčení z mathematiky, statiky, mechaniky a praktické geometrie. Dokonav studia technická r. 1835. vstoupil do praktické služby při magistrátě plzeňském jakožto praktikant, ovšem bezplatný. R. 1842. podrobil se zkoušce z praktického účetnictví a r. 1844. ze stavební oekonomie a stavebního účetnictví. Plných 14 let byl Hruška bez. platným akcesistou a teprve r. 1850. 14. června byl jmenován kancelistou. Při nové úpravě obecního úřadu v Plzni r. 1852. byl Hruška usnesením obecního zástupitelstva jmenován protokolistou a registratorem s platem 400 zl. ročně a zastával týž úřad pak stále až do smrti své, se změnou tou, že mu zvýšen byl plat dosavadní r. 1860. na 500 zl. a r. 1869 na 700 zl. R. 1861. uděleno mu bylo právo měšťanské a r. 1869 titul archiváře, v uznání velikých zásluh jeho o uspořádání archivu městského. Zemřel r. 1871., stráviv 36 let ve službách obce. Za data zde podána upřímné díky vzdávám paní Antonii Hruškové, dosud žijící vdově po archiváři Hruškovi.

dáním roku listiny. Roztřídil pak je dle obsahu na 9 oddělení a pro každé dal udělati zvláštní škatuli,6) každou listinu zvláště zabalil do obálky zvláštní a na obálku napsal číslo běžné, pak rok a stručně málo slovy obsah listiny. Co se číslování týká, tu nacházíme pod některými čísly více kusů dva až čtyři, které zase jsou označeny malými písmenami a, b, c, d, tak že počet úhrnný byl by pak o něco větší nežli 440, avšak některé listiny a sice celkem 13, se ztratily od smrti Hruškovy, tak že zůstane číslo 440. i číslem úhrnným.

Mimo Plzeň poskytly přirozeně nejvíce archivy a knihovny v Praze. Největší výtěžek podal archiv a knihovna českého zemského musea. Z listin vzaty odtud z originalův čísla 26, 55, 204 a 312, a z nejstarší knihy městské vzato celkem 90 kusů. Kniha tato má titul „liber privilegiorum et testamentorum civitatis Pilsnae" a sign. 3. D. 25. Jest velikosti menšího folia o 92 listech, z nichž 23 prázdné. Vodní znamení jest volská hlava s růžicí na tyči mezi rohama. Na 69 popsaných listech přichází 115 různých zápisů, z nichž nejstarší jest z r. 1320. a poslední z r. 1500. Zachována jest též původní paginace vždy dole na listě a sice následuje tu v pořádku abecedním pět prvních písmen A, B, C, D a E, a při každém pak jest 20 listů běžnými čísly od 1-20 označených, pouze E má jich jen 12. Zápisy jsou pomíchaně zapsány, tak hned z počátku přichází smlouva s držiteli hradu Litic o meze na Borech z r. 1343., pak následuje několik listů o vesnici Boru, pak jest několik listů prázdných od A5.-A12. a pak nacházíme nejstarší závěť z r. 1339.; odtud pak již skoro pravidlem zapisovány byly závěti do knihy a teprve zase ku konci nacházíme vtroušené zápisy jiné. Závětí jest 86, nejstarší z r. 1339. a poslední z r. 1464., až po rok 1424. jsou vesměs latinské, od r. 1424. začínají již české závěti a německých

6) Oddělení tato byla I. privilegie městské čísla od 1-74; II. listy richty městské se týkající 75-92; III. 1. statkův obecních čís. 93 – 166; IV. 1. fary, kostela svt. Jiři, a kostelů v Dejšiné a Drůz dové č. 167–250; V. 1. klášterů dominikánského a františkánského č. 251-288; VI. 1. špitála svt. Maří Majdaleny a bratrstev při farním kostele č. 289-309; VII. 1. školy městské, hlavně odkazy obsahující č. 310 - 316; VIII. dlužní úpisy, hlavně z 30leté války č 318 až 375; IX. 1. šlechty okolní obsahující úpisy dlužní, prodej aneb odkazy nemovitého zboží č. 376 – 440. Rozdělení tomuto mohlo by se vytýkati hlavně to, že listiny z jednoho století aneb toho kterého pa novníka roztroušeny jsou po několika odděleních, ježto nejpraktičnější zařízení jest dle pořádku chronologického.

není žádných. Jiné zápisy jsou: 6 listů na špital sv. Máří Majdaleny většinou odjinud neznámé, 6 listů na vesnici Bor u Plzně též vůbec nikde jinde nezachovaných, 5 dlužních úpisů města Plzně na M. Albíka a na Jana ze Švamberka, 2 listy na pozemky u Litic, a 1 opis práva řezníků obsahující a posléze 2 listy papeže Pavla II. a sice z r. 1466. na rozhojnění znaku městského a opis bully proti králi Jiřímu; mimo to pak 8 jiných zápisů, jako rozsudky a smlouvy.

Jiná kniha při zemském museu chovaná pod sign. 3. D. 19, jest nejstarší kniha soudní, liber judicii od r. 1407. až do 1411. sahající, kdež nacházíme zápisy prodejův a změn všelikého nemovitého majetku, pak menší dluhy asi do 5 kop a posléze zápisy různého náčiní a oděvu a p. zastaveného židům s udáním vždy výše zástavy. Z knihy této vzato pouze číslo 227.

Rovněž desky dvorské poskytly hojnější material, hlavně pro osady městu později poddané, totiž čísla 135, 156, 167, 170, 175, 190, 193, 247, 249, 255, 258, 262 a 264. Desky zemské teprve pro následující doby hlavně 16. století chovají hojné zápisy, podobně i ostatní archivy v Praze jako zemský a místodržitelský.

Mimo Prahu navštíven archiv Třeboňský, pak Chebský, dále c. k. dvorní archiv ve Vídni a posléze Norimberk. Avšak cesta do Norimberka byla bez výsledku, neboť nebylo možno tam pracovati pro nahodilé překážky, a podobně i žádosť písemná na královský státní archiv v Mnichově, aby opatřeny byly opisy listin Plzně se týkající pro museum v Plzni, neměla žádoucího výsledku.

V následujícím dotčeno bude některých zvláštností listin. Co do jazyka jsou listiny královské ze XIV. století vesměs latinské až na dvě německé kr. Václava IV. z roku 1392. a 13.3., podobně převládá v I. polovici XV. století ještě latina, německou jest pouze listina kr. Sigmunda z roku 1422. a české jsou dvě od téhož panovníka z roku 1437. pod čís. 356. a 360.

Podobně převládá u duchovních korporací jakož i jednotlivců stavu duchovního jazyk latinský; v I. polovici XV. století nacházíme již české listy, a sice kláštera dominikánského, z nichž tři z roku 1437. pod čísly 352, 353 a 354 a jeden z roku 1448. č. 383, pak list faráře plzeňského z roku 1442. číslo 365.

Co se města Plzně dotýče, tu ve XIV. stol. jsou zápisy af v knihách at v listech zase jen latinské, jen výjimku činí německá smlouva obce s pány hradu Litického o sporné meze při řece

B

Radbuze z roku 1343. číslo 56. V století XV. ujímá se poznenáhlu čeština jak v knihách městských tak i v listech vedle latiny. Tak nacházíme první českou závěť roku 1424. čís. 276, druhou z roku 1426. č. 287 a stále jich přibývá, tak že kolem roku 1435. české závěti s latinskými drží si rovnováhu, a k roku 1450 opanuje tu čeština úplně, neboť potom latinské zápisy jen sporadicky se vyskytují. Možno dle všech zachovaných pamětí tvrditi, že jazyk český začíná se po roce 1420. ujímati již jakožto jazyk úřední při obci, ovšem že dopisování s městy německými jako s Chebem srj. čís. 298 a 299 z roku 1428 a asi též s Norimberkem, bylo německé, ač nikoli vesměs, nacházíme v II. polovici XV. století a zejmena v XVI. stol dosti hojně případů, že obec dopisuje do měst německých v zemi jen po česku, jak dosvědčují kopiaře z doby té.

U šlechty okolní nacházíme v XIV. století téź latinu ve výhradném užívání, ač již tu vyskytují se české listy, jako číslo 188 asi před rokem 1400; hned pak z počátku XV. století množí se doklady o užívání češtiny a než minula první polovice téhož století XV. vytiskla čeština latinu již úplně. Doklady máme na listinách z roku 1402. č. 201, pak z r. 1405. a 1406. č. 212 a 213, z roku 1409. č. 224, z r. 1411. č. 232 a po roce 1420. již většinou, viz čísla 277, 353, 362, 363, 364, 365, 367, 376, 378, 384 a 386.

V stručnosti dotknu se ještě některých zvláštností listin vlastních. Listiny královské jsou v tomto I. dílu vesměs jen z doby panovníkův lucemburských a shodují se s tím, co Theodor Lindner důkladně probral v díle svém o kanceláři císaře Karla IV.7). Podpisu panovníkova nemáme nikde na žádné listině, ani nějaké značky jeho. Z doby krále Jana není rovněž žádných poznamenání ani na ohybu listiny, ani na rubu jejím, z kterých bychom seznali jménem vrchní písaře či protonotáře, aneb nižší písaře či notáře a registratory v kanceláři královské. Za to za císaře Karla IV. nacházíme o všech těchto osobách zprávy. Tak jakožto písaři, dole na ohybu listiny v pravo - jmenují se 1360. 8. června Henricus Australis, 1363. 1. května Rudolf z Fridberka a 1372. 19. září Konrad z Gysenheimus). Dvě listiny uvedené z r. 1360. a 1363. jsou zajímavy též tím, že tu hned pod textem v levo nacházíme

7) Lindner: Das Urkundenwesen Karls IV. und seiner Nachfolger 1346-1437 1882.

8) Srj. Lindner, str. 22, č. 21; str. 23, č. 33 a 34.

« AnteriorContinuar »