Imágenes de páginas
PDF
EPUB

podpis písaře, jakožto korrektora a sice uvádí se r. 1360. Milič z Kroměříže a 1363. Jan z Kroměříže.")

Na rubu listiny setkáváme se s podpisy registratorův a jsou to r. 1360. 8. června Jan Saxo, 1363. 1. května Jan z Kroměříže, kterýž též jako korrektor přichází na téže listině, a 1372. 19. září Jan z Geilhusenu. 10) Při listinách, jichž originaly se nezachovaly, poznamenán jen písař či notář, registrator nikdy. Uvádí pak opis listiny z r. 1352. 7. listopadu Jana ze Středy (Nuemburgensis electus)''), opis z r. 1356. 6. května Velislava 12), jiný opis z r. 1370. 16. července Jindřicha z Elbinku a posléze opis z r. 1373. 13. března Mikuláše probošta.

Za krále Václava IV. uvádí se jakožto kancléř r. 1405. 5. ledna Václav patriarcha Antiochenský 13); jako písaři jmenují se 1381. 22. července Konrad biskup Lubecký 14), 1382. 10. ledna Petr z Javora 14), 1388. 28. ledna a 1393. 4. května Vlachník z Weitmile), 1392. 25. února František, kanovník Olomucký 14), 1406. 16. února Jakub, kanovník v Praze, 15) 1410. 13. listopadu týž Jakub jako děkan Vyšehradský, 1412. 2. března a 1414. 12. září Jan z Bamberka, 15) 1415. 15. dubna, 1417, 5. ledna a t. r. 26. února Jan z Weilberka. 15).

Jakožto registratory nacházíme za Václava IV. Viléma z Kortelangenu 1381. 22. července, Václava z Jeníkova 16) 1388. 28. ledna, Bartoloměje de Nova civitate 16) 1392, 25. února, Václava z Olomuce 16) 1393. 4. května, Pavla z Domažlic 16) 1405. 5. ledna a 1406. 16. února, Kašpara z Ljubice 16) 1410. 13. listopadu a 1412. 2. března. Na patentech z let 1414., 1415. a 1417. není na rubu registrator poznamenán.

Za krále Sigmunda výslovně jakožto kancléř jmenuje se Kašpar Šlik na dvou listinách r. 1434. 19. září a 1435. 21. dubna ; jakožto písaři či notáři: Michal, kanovník v Praze 1420. 28 října, týž Michal jako probošt Boleslavský 17) ještě r 1425. 25. března

9) Lindner str. 23, č. 36, uvádí pouze Miliče, Jana z Kroměříže nikoli. 10) Lindner, str. 19, č. 9; str. 20, č. 13 a 23.

11) Lindner, str. 21, č. 4.

12) Lindner, str. 21, č 3; str. 24, č. 49 a str. 23, č. 48.

13) Lindner, str. 29, plným jménem Václav Králík z Buřenic,

děkan Vyšehradský.

14) Lindner, str. 30, č. 3 a č. 2; č. 8, č. 9.

15) Lindner, str. 31, č. 17, č. 14; str. 31 č. 10.

16) Lindner, str. 29, č. 3, č. 8; str. 30. č. 11, č. 15 a č. 17.

a téhož roku 17. listopadu; Kašpar Šlik 17) 1429. 11. září, 1430. 26. října a 1431. 16. července, posléze Dětřich Elbracht 17) 1435. 19. září.

Jakožto registratoři jmenují se Jindřich Fye 1420. 28. října, 1425. 25. března a téhož roku 17. listopadu.18)

V létech 1429., 1430., 1435. a 1437. není na listině poznamenán registrator, nýbrž jest na nich pouze poznamenáno, že listina zanesena do register; jen ještě na listinách z r. 1431. 16. července a 1434. 19. září přichází jménem registrator Markvard Brisacher. 18)

Pečeti. Co do tvaru jest tu podstatný rozdíl mezi pečeťmi duchovních osob a pečeťmi světských vrchností a osob, že ony jsou pravidelně loďkovité, tyto vesměs kulaté; výminku z duchovních pečetí nacházíme při čísle 226 z roku 1410., kde pečeti Václava patriarchy Antiochenského a Konrada biskupa olomuckého jsou kulaté a podobně při čísle 302 z roku 1430., kde pečeť kardinala Jana z Karvajal jest též kulatá. Látku k pečeti poskytoval vosk a kov.19) Kovu užívalo se v papežské kanceláři olova a v královské kanceláři zase v mimořádných případech zlata, jako se stalo při listině z roku 1434. 19. září, jíž císař Sigmund Plzeňským za jich statečné zachování za posledního obležení města od Husitů, uděluje nové milosti, tu pečeť jest ze zlatého plechu. Pečeti z kovu zovou se pak bullami, kterýžto název přenášíme i na listiny. Však bully jsou u nás celkem vzácny a pečeti jsou pravidelně z vosku. Vosk bral se čistý, přidalo se k němu trochu pryskyřice a tuku. Časem nabyl vosk při pečetech barvy špinavěžluté až hnědé.

Původně nacházíme pečeti velikou většinou jen bílého vosku, skrovně se užívá pečetí vosku jinobarevného hlavně červeného, zeleného a černého. Na červeno barvil se vosk rumělkou, na zeleno měděnkou a na černo popelem ze slámy ovesné aneb sazemi.2o) Ale i když se užívá pak jinobarevného vosku, není celá pečeť z něho, nýbrž obyčejně bývá zevnější mískovitá čásť bílého vosku a vyhloubená čásť jest vyplněna voskem jiné barvy a do této teprve jest ráz vtištěn, srj. č. 20 z roku 1325.

17) Lindner, str. 35, 36 a 37.

18) Lindner, str. 38.

19) Breslau H. Handbuch der Urkundenlebre I. 932 a násl.
20) Breslau, Handbuch d U. I. 933.

Aneb též přichází ale jen u královských a duchovních pečetí dvojí ráz na vrchu i zespod a tu též pravidelně horní čásť jest bílého vosku s velikou pečetí a spodní jest vyplněna jinobarevným voskem a tu vtištěna pečeť menší či tak zvaný sekret, srj. č. 47, 49 a 50 kr. Jana; č. 80, 87 a 110 cís. Karla IV. pak četné pečeti kr. Václava a čís. 143 z roku 1384. Jana arcibiskupa pražského. I co do barvy bývalo pravidlem od XV. století, že červeně pečetili jen vyšší stavové, páni a vyšší duchovenstvo, rytíři pečetili v černém vosku a města v čistém bezbarvém vosku. Města musila si zjednati teprve zvláštní povolení od panovníkův aneb i od papežův, aby směla též užívati na pečetech svých vosku červeného. Tak Plzeň obdržela právo pečetiti červeným voskem r. 1466. od papeže Pavla II. Před tím užívalo město na veliké pečeti jen bílého vosku a na malé pečeti či sekretu též zeleného vosku, viz číslo 299 z r. 1428. ač nelze doložiti, zda-li město potřebovalo k tomu zvláštního povolení, aby smělo zeleně pečetiti.

Co se rázu či vyobrazení na pečetech týče, tu jsou v archivu plzeňském z doby této zastoupeny pečeti penízové s rázem na obou stranách, srj. č. 12. z r. 1320 krále Jana, na jedné straně král v majestatě, na druhé jízdecky, aneb ráz sice též na obou stranách, ale rozdílný, svrchu pečeť větší a ze spodu menší či sekret, podobné pečeti přicházejí jen na královských aneb biskupských listinách, jako máme doklady za krále Jana č. 49 a 50; za cís. Karla č. 80, 87 a 110 a podobně na desíti listinách kr. Václava IV. a č. 347 za kr. Sigmunda; a posléze třetí spůsob jest ten nejhojnější, že ráz jest pouze na jedné straně. Toho spůsobu jsou vesměs všechny pečeti stavu panského, rytířského, městské pečeti i jednotlivých měšťanů.

V kanceláři královské, biskupův a měst užíváno dvou druhů pečetí totiž větší a menší. Větší pečeť jest při listinách královských pravidelně pečeť majestatní, král sedí na trůně s odznaky hodnosti své; menší pečeť pak pravidelně jest znaková, za krále Jana a cís. Karla jest to orlice v levo hledící, za Václava přichází dvojhlavý orel s českým lvem na prsou. Co se rozdílu týče, kdy užito větší či majestátní pečeti a kdy menší, to lze říci, že na důležitější listiny, udělení práv a milostí obsahující, přivěšována pravidelně pečeť větší, menší pak na listy či patenty, jimiž oznamovaly se městům nařízení králova aneb změny různé; ale vyskytují se výminky, že menší pečeť přichází i na diplomech či privilegiích srj. č. 282 z r. 1425. a č. 300 z r. 1429. za kr. Sigmunda

a zase nacházíme při č. 310 z r. 1431. majestátní pečeť téhož krále, kde bychom sekret byli očekávali.

Listiny vydané z kanceláře města Plzně jsou též v době této opatřeny buď velikou aneb malou pečetí městskou. Veliká i malá pečeť jsou pravidelně v bílém vosku s rázem vždy jen po jedné straně, jen jednou nacházíme zde malou pečeť přitištěnou při č. 299 z roku 1428. Pravidlem nacházíme v XIV. století, že se na všechny listiny, at smlouvy, závěti a pod. přivěšovala veliká pečeť, teprve v XV. století setkáváme se v skrovných případech též s malou pečetí, srj. čís. 185, 370, 387 a 392.

Pokud se pečetí jednotlivých měšťanů týče, tu se s nimi setkáváme sporadicky v I. polovici XIV. stol., tak roku 1338. čís. 42. Konrad z Dobřan přivěsil pečet k listu, hojněji již v II. polovici tak roku 1353. č. 69, kdy syn Konrada z Dobřan Heřman přivěsil pečeť svou; k listu z roku 1369. č. 101 přivěsili tři konšelé pečeť svou a téhož roku viz č. 103 měštěnín Vavřinec z Kralovic, podobně roku 1380. č. 129 a 130 přivěšují richtář a dva konšelé pečeti své; však všech těchto uvedených listů nezachovaly se originaly, mimo č. 103, kde zase jest pečeť ustřižena, teprve z roku 1385. viz č. 145 máme zachovalé čtyři pečeti měšťanů, totiž Pertolda Nusle a tří jeho synovců Martina, Jana a Blažeje V následujících dobách pak se setkáváme vždy při závětech s pečeťmi richtáře a dvou konšelů.

Zbývá ještě povšímnouti si, jak pečeť jest připevněna. U 32 původních listin královských v této I. části přicházejících máme pečeti vesměs visuté a podobně vesměs visuté jsou všechny ostatní pečeti až na list Plzeňských z roku 1428. č. 299, kde pečeť byla přitištěna. Na šesti listinách krále Jana jest pečeť dvakráte na proužku pergamenovém a čtyřikráte na šňůře zavěšena Šnůry jsou co do barvy červenobílé viz č. 28, a červenozelené viz číslo 47, 49 a 50. Na třech listinách císaře Karla IV. pečeti jsou jen na proužcích. Na 13 listech Václava IV. jest pečeť při 11 listech na proužku zavěšena a pouze při dvou na šňůře, a sice z nití barvy žluté při č. 139 a z nití černožlutých při čís. 215. Při 10 listech kr. Sigmunda jsou v osmi případech pečeti na proužku, a dvě na šňůře, a sice černožluté viz č. 279 a červené viz č. 342, zlatou to bullu.

Bully papežské visejí na provázku, aneb též jako bulla při listu papeže Bonifáce z r. 1390 č. 159 na hedbávné šňůře, šňůra jest z nití žlutočervených.

Podobně jsou pečeti kardinalův obyčejně na provázcích, ale též na tkaničkách viz č. 20, a sice tkanice jest z nití bílých, žlutých a modrých, aneb též na hedbávné šňůře jako č. 302, spletené z nití červených. Podobně visí pečeť světicího biskupa Přibislava na šňůře a sice červenobílé viz č. 14. a pečeť Arnošta ještě jako biskupa pražského též na hedbávné šňůře červenozelené jinak pravidlem pečeti duchovní at arcibiskupův ať jiných hodnostářů bývají zase jen na proužcích. Pečeti městské jsou vesměs jen na proužku a podobně i všechny pečeti pánů, rytířů a měšťanů.

Co se týče spůsobu vydání listin, tu podány jsou listiny dosud neuveřejněné beze všeho zkrácení, celé. Při latinských listinách šetřil jsem pravidel, jež obvykla a známa jsou; při českých listinách podán text upraveným pravopisem, s ponecháním všech mluvnických zvláštností. Německé listiny otištěny věrně diplomaticky. Interpunkci hleděl jsem provésti všudy dle smyslu, jména pak osob a míst, jež často malými písmenami psána bývají, psány vesměs velikými písmenami. Listinám latinským předeslán obšírnější regest, kterým jsem se snažil podati hlavní obsah listiny, tak aby i neznalý jazyka latinského listáře použiti mohl.

Posléze jest mně vzdáti upřímné díky všem, kdož při sbírání pramenů těchto mně nápomocni byli, jsout pak to pp. Dr. Josef Emler, universitní professor, jenž s největší ochotou, radou i skutkem mne podporoval, dále Karel Köpl, místodržitelský archivář, František Dvorský, adjunkt při zemském archivu, Jaroslav Vrťátko, bibliotekář a Václav Schulz, správce archivu při zemském museu, Jan Peisker, druhdy úředník při universitní knihovně v Praze, nyní skriptor v Hradci Štýrském, Vobořil, ředitel desk zemských v Praze, dále Josef Fiedler, dvorní rada a místoředitel dvorního archivu ve Vídni, Tischer archivař v Hradci Jindřichově, F. Zub, archivař v Mirově ve Štýrsku, František Mareš, archivař v Třeboni, Jindřich Gradl, městský archivař v Chebu, Martin Kolář, professor v Táboře, Antonín Kostinec, professor v Plzni a Antonín Baum, sekretář historického musea v Plzni. Obzvláště pak velikými díky jsem zavázán slavnému kuratoriu historického musea v Plzni, kteréž s ochotou největšího uznání hodnou mne v práci mé všemožně podporovalo.

Odevzdávaje pak veřejnosti dílo toto, netajím se tím nikterak, že nedojdu v mnohých stránkách snad souhlasu žádoucího u odborníků, a že spolu i mnohé vyskytnou se vady a nedostatky, které, jak předobře vím, při největší svědomitosti se přehlednou ;

« AnteriorContinuar »