Imágenes de páginas
PDF
EPUB

XXVI

Prameny, jichž Beneš při práci své užil, vytkl důkladně Loserth, naznačiv zároveň způsob, jak se to stalo. 84) První tři knihy mají za základ kroniku Františka Pražského, již však Beneš valně zkrátil, tu a tam přeměnil, na některých místech své vlastní úsudky připojil a jiné přídavky učinil. Ale ještě i ve čtvrté knize jsou až do r. 1353 stopy kroniky Františkovy patrny, z čehož ovšem jde, že měl při práci své druhou její recensi před sebou. Při tom pozorovati možno tu zvláštnost, že v době, jíž sám byl bližší, na své předloze více měnil, tak že se na konci knihy třetí a v knize čtvrté často zdá, jakoby docela samostatně vypravoval a jakoby se jen tu a tam upomínky na slova Františkova vyskytovaly. V druhé knize užil též jakési kroniky kláštera sv. Prokopa; z ní podává několik zpráv o zázracích, které se tam nebo v okolí přihodily. 85)

Kniha čtvrtá věnována jest časům Karla IV od r. 1346-1374. Tu vložil Beneš hned na počátku autobiografii Karlovu (str. 498-509) zajisté k přání císaře samotna, 86) v dalším pak průběhu vypravování velkou část životopisu arcibiskupa Arnošta 87) sepsaného od Viléma z Lestkova, děkana vyšehradského (str. 528–531), a na jiných místech jsou upomínky na některé jiné starší písemné památky dosti zřejmé. 88) Vše ostatní jest majetek Benešův: vypravuje nám, co sám zažil, čeho sám byl svědkem neb co od jiných hodnověrných účastníků událostí se dověděl. Mnohé zprávy měl od císaře Karla IV samotna, k jehož užším důvěrnějším kruhům, jak ze všeho jde, i náležel. Co do obsahu vynáší Balbin kroniku Benešovu nad míru 89) a Pelzel a Dobrovský se s úsudkem jeho snášeli. Palacký jest v příčině té zdrženlivější, poukazuje k znamenitějším pracím Kosmy a Petra, opata zbraslavského, jichž Beneš nedostihl; měl, jak Palacký dí, skvělejší látku před sebou než oni, ale neuměl s ní tak naložiti jako oni s méně skvělou. 99) Charakteristické k posouzení ceny kroniky Beneše z Weitmile jest jeho proslovení v čtvrté knize, kde se vlastní jeho práce a zápisky začínají. Tu praví: „Sed antequam ad ulteriora procedam, rogo te o lector, ut michi tam solempnem materiam rudi et inculto stilo scribenti non inproperes. Nam rhetorice scienciam nunquam didici et in grammaticalibus parum studui. Perpendi autem, quod multi literati viri aliis magis arduis prepediti cronicam Pragensem in temporibus regis Ottakari scribere obiniserunt. Ne memoria eorum, que medio contigerunt, omnino evanesceret, ad scribendum me posui ea, que in diversis libellis reperi et que a maioribus narrari audivi. Non quod omnia sunt vera tanquam evangelium, sed crede credenda et corrige corrigenda. Et si qua in precedentibus vel sequentibus scripsissem forte sinistre informatus aut ex mea ingnavia, que essent contra honorem principis aut meorem prelatorum vel patrie aut certe quarumcunque personarum, cum scriptum sit: Principem populi tui ne maledixeris, et iterum: Qui maledixerit principi, morte

84) Loserth, Die Chronik des Benesch Krabice von Weitmühl str. 15-28 (315–328).

85) Beneš užívá ze životopisu Karlova skoro týchže slov, misty krátí, na počátku vynechává celý úvod, ku konci jest jeho vypravování lepší než v autobiografii samé. Jak se to má vyložiti, o tom jsme se vyslovili v třetím dílu „Pramenů dějin českých na str. 329 a 330.

86) Viz str. 473, 474, 477, 479.

87) Viz Prameny děj. českých I, str. 387-400.

88) Tak na letopis Kosmův, legendy o sv. Václavu. Také jmenuje nějaký životopis sv. Sigmunda, který se choval v sakristii kostela sv. Víta, ale zázraky, jež dle něho Beneš vypravovati chtěl, nejsou v kronice jeho obsaženy. 89) Balbin (Bohemia docta str. 7 vydání z r. 1777) praví o ní: Nihil eius historia (sola latinitate excepta, quae eius saeculi vitiis scatet) illustrius, nihil etiam verius (quia visa abs se vel comperta scribit) esse potest. 9°) Palacký, Würdigung etc. na str. 197 a násl.

moriatur, ex nunc habeo pro non scripto, immo revoco et paratus sum emendare, et subiicio me ipsum et hanc scripturam meam scriptam et scribendam correccioni domini mei archiepiscopi et capituli ecclesie Pragensis, quorum mandatis in hiis et omnibus aliis volo iugiter cum omni reverencia obedire". Toto upřímné vyznání a posouzení svých vlastních schopností od kronikáře může nám býti nejlepším vodítkem při posuzování jeho díla.

V celém spise jest viděti, že vzdělání Beneše z Weitmile nebylo nijakž značné, že jeho rozhled byl obmezený, že pro jasné pojímání politických událostí onoho času měl jen málo smyslu a o historickém pragmatismu že neměl téměř žádného ponětí - krátce, že ku vznešené úloze dějepisce měl málo schopností. Takovéto formální nedostatky nahražují za to vrchovatou měrou jeho nestrannost, svědomité pozorování událostí a věrohodné vypravování jich. O pravdu mu jde nade všecko. Toho nejlepším důkazem, jak se ve zprávách svých o císaři Ludvíkovi zachoval. Jest sice zvláštním přívržencem moci církevní a proto proti Ludvíkovi Bavorskému ne méně vášnivě zaujat než pro jeho zachování se k Janovi, bratru Karla IV, v záležitosti tyrolské, ale to mu nevadí, aby na jiné straně vydal o něm svědectví velmi chvalné: Pravít: „Veruntamen iste Ludwicus, licet esset malus erga ecclesiam, in terris tamen imperii pacem bonam procuravit et instanciam reddidit unicuique expeditam, propterea a civibus imperii multum diligebatur.“ 91) O králi Janovi mluví mírněji než jeho předchůdcové Petr, opat zbraslavský, a František Pražský, kteří svědci byli vydírání jeho a v živé je měli paměti, ale když se král Jan uchýlil i k olupování kostela, neostýchá se pokárati tento krok a pokládati aspoň oslepnutí jeho za trest boží. Také Karel IV, jemuž v celém svém díle chválořečí, neušel pokárání jeho, když nezbytně sáhnouti musil na zboží církevní anebo když ono při válečných výpravách jeho ku škodě přišlo. Proti pravdomluvnosti jeho nemožno tedy ničeho namítati. A poněvadž měl spojení jak při dvoře tak i s velmoži v zemi, aby si známost o událostech opatřil, můžeme říci, že jest jeho práce, ovšem hlavně v těch částech, jež od něho pocházejí, pro dějepisectví o době Karla IV velmi důležita a že zle by bylo pro český dějepis, kdybychom jí neměli. Seznamujeť nás aspoň povšechně s politickými poměry Čech k zemím sousedním, s mnohými opravami Karla IV co do správy zemské a soudnictví, s jeho snahami o povznešení blahobytu, věd a umění v zemi, s jeho stavbami světskými i kostelními, o nichž se nám jinde žádných zpráv nezachovalo. I horlení jeho proti novotám mody, proti nezřízenému životu některých kněží, proti úpadku kázně církevní poskytuje nám látku k poznání některých tehdejších kulturních poměrů. A tak při vší nedostatečnosti formální jest kronika Beneše z Weitmile pro dobu Karla IV velmi důležitým a závažným pramenem.

Vydání naše spořízeno jest ovšem na základě jediného rukopisu veledůstojné kapitoly pražské, a to tak, že místa z jiných pramenů vzatá aneb dle nich spracovaná vytištěna jsou písmem drobnějším, vlastní však zprávy a přídavky Benešovy písmem větším. Větším písmem jsou též vytištěny na konci třetí a jedné části čtvrté knihy takové kusy, které sice látkou a jednotlivými obraty vět na kroniku Františkovu připomínati se zdají, ale jinak za samostatné vypravování považovati se mohou.

Konečně konáme na místě tomto milou povinnost a vzdáváme nejvřelejší díky všem, kdo nám práci tuto jakýmkoli způsobem usnadnili, zvláště J. Jasnosti p. Moricovi knížeti z Lobkovic,

91) Viz str. 486.

vévodovi Roudnickému, J. Excellencí, Vysoce urozenému p. Jaromírovi hraběti Černínovi z Chudenic, Vysoce důstojnému pánu Vojtěchovi Küfferovi rytíři z Asmansvilly, děkanu kapituly hlavního chrámu Pražského u sv. Víta, Slavné radě král. města Jihlavy a Slavnému ředitelství knihovny ve Wolfenbüttelu za dobrotivé zapůjčení příslušných rukopisů, velectěným pp. JUDru. Jičínskému, řediteli panství, a F. Tischerovi, archiváři v Hradci Jindřichově, a příteli svému p. Maxovi Dvořákovi, archiváři a bibliotekáři v Roudnici, za ochotné přispění k snadnějšímu užití jich, jakož i Veledůstojnému p. P. J. Wotkovi, členu řádu Tovaryšstva Ježíšova, za laskavé sprostředkování důkladného srovnání druhé knihy kroniky zbraslavské s autografem v knihovně vatikánské.

J. E.

PETRA ŽITAVSKÉHO KRONIKA ZBRASLAVSKÁ.

« AnteriorContinuar »